Nord Stream 2: Kontroverzní plynovod mezi Ruskem a Evropou

Historie projektu Nord Stream 2

Příběh Nord Stream 2 je jako dramatický román plný zvratů a napětí. Všechno to začalo v roce 2015, kdy se Gazprom a pět velkých evropských energetických firem rozhodlo postavit nový plynovod z Ruska do Německa. Představte si obrovskou hadici táhnoucí se pod Baltským mořem - 1230 kilometrů dlouhou, která měla přivést dvojnásobek plynu než její starší sourozenec Nord Stream 1.

Jenže ne všichni byli z tohoto nápadu nadšení. Amerika, Polsko a baltské státy били na poplach - podle nich by se Evropa stala příliš závislou na ruském plynu. A měli pravdu, jak se později ukázalo. To byste nevěřili, jaké drama se rozpoutalo!

Stavba se rozjela v roce 2018, ale pak přišla první rána. Američani vytáhli svoje sankce a švýcarská firma musela balit kufry. Rusové to nevzdali a nasadili vlastní lodě - však znáte ty jejich názvy, Akademik Čerskij a Fortuna. V září 2021 konečně dostavěno - ale radost netrvala dlouho.

Pak přišel únor 2025 a s ním ruská invaze na Ukrajinu. Německý kancléř Scholz řekl jasné Ne! - plynovod zůstal mrtvý ještě dřív, než se narodil. A to nejdramatičtější mělo teprve přijít: záhadné exploze v září 2025 poškodily oba plynovody. Oprava? Spíš sci-fi než realita, vzhledem k rozsahu škod.

Jedenáct miliard eur v háji - to je ta hořká tečka za projektem, který měl změnit evropskou energetiku. Dnes už víme, že Nord Stream 2 nebyl jen obyčejný plynovod - byl to symbol složitých vztahů mezi Východem a Západem. A taky varování, že někdy i největší plány můžou skončit na dně moře.

Technické parametry plynovodu

Když se řekne Nord Stream 2, málokdo si dokáže představit, jak úžasné technické dílo to vlastně je. Představte si dvě obří potrubí, každé dlouhé jako vzdálenost z Prahy do Barcelony - přesně 1230 kilometrů, která se táhnou po dně Baltského moře z Ruska do Německa.

Není to jen obyčejná roura - jde o technický zázrak z vysokopevnostní oceli, který zvládne tlak 220 barů. To je, jako kdybyste na každý centimetr čtvereční položili váhu dvou dospělých slonů! Stěny potrubí jsou silnější než vaše dlaň a chrání je tři vrstvy různých materiálů, včetně betonu silného jako menší schod.

Víte, kolik plynu dokáže tenhle podmořský gigant přepravit? 55 miliard kubíků ročně. To by stačilo na vytápění, vaření a ohřev vody pro všechny obyvatele Česka, Slovenska a ještě by zbylo. Představte si, že tam někde 210 metrů pod hladinou proudí energie pro miliony domácností.

Je to jako podzemní dálnice pro plyn, která má svoje odpočívadla - dvě servisní platformy, kde technici kontrolují, jestli je všechno v pořádku. Po potrubí se pohybují speciální robotické krtky, které hlídají každý milimetr této podmořské tepny.

Každý den při stavbě přibyly až tři kilometry nového potrubí. To je jako kdybyste položili potrubí z centra Prahy až na Karlštejn - a to všechno za jediný den! A nejde o žádnou rychlovku - tohle monstrum má vydržet minimálně 50 let, což je doba delší než průměrná hypotéka.

Z řídicích center v Rusku a Německu sledují každý nádech a výdech tohoto ocelového obra. Je to jako mít pod vodou špičkově vybavenou nemocnici s nepřetržitým monitoringem životních funkcí.

Trasa potrubí Rusko-Německo přes Baltské moře

Plynovod Nord Stream 2 je fascinující příběh moderního inženýrství, který začíná v ruském přístavu Usť-Luga. Představte si obrovskou tepnu, která se vine po dně Baltského moře jako had - 1230 kilometrů dlouhá cesta přes pět zemí až do německého Greifswaldu.

Když se člověk zamyslí nad technickou stránkou, je to skutečně úctyhodné dílo. Dvě masivní trubky, každá široká jako menší tunel metra, odolávají tlaku, který by rozdrtil ponorku. Pod hladinou moře se skrývá neuvěřitelný příběh výstavby, kde každý metr trasy musel být pečlivě promyšlen.

Zajímavé je, jak se musela trasa přizpůsobit různým překážkám. U dánského ostrova Bornholm se například celý projekt musel překreslit - původní severní trasa se změnila na jižní, aby vyhověla místním požadavkům. Je to jako když předěláváte plány domu, jen v mnohem větším měřítku.

Pod mořskou hladinou to není jen prázdný prostor - jsou tam staré vraky, podmořské kabely a dokonce nevybuchlá munice z války. Speciální lodě pokládaly každý den tři kilometry potrubí, což je jako postavit tři Václavská náměstí za jediný den.

Představte si ty obrovské lodě, které pomalu pokládají potrubí na mořské dno jako obří šicí stroje. A to všechno muselo fungovat v souladu s počasím, lodní dopravou a ochranou životního prostředí. Celý systém je napěchovaný moderními senzory, které hlídají každou odchylku od normálu.

V místech, kde potrubí vstupuje do pobřežních vod, inženýři vymysleli důmyslný systém mikrotunelů. Je to jako když krtek vybuduje bezpečnou cestu pod zahradou, jen v mnohem větším měřítku. Plynovod může ročně přepravit tolik plynu, že by to stačilo na vytápění 26 milionů domácností - to je jako kdyby zásoboval energií skoro třikrát tolik lidí, kolik žije v České republice.

Hlavní investoři a náklady projektu

Pojďme se podívat na příběh jednoho z nejkontroverznějších energetických projektů poslední doby. Nord Stream 2 není jen obyčejnou podmořskou trubkou - je to projekt, který rozdělil Evropu a stal se symbolem složitých vztahů mezi Západem a Ruskem.

Hlavním tahounem celého projektu byl ruský gigant Gazprom, který do něj nalil neuvěřitelných 9,5 miliardy eur. To není zrovna drobné, co říkáte? Polovinu této astronomické částky vzal Gazprom na svá bedra, zatímco o zbytek se podělilo pět evropských energetických es - francouzská Engie, rakouská OMV, Shell a německé firmy Uniper a Wintershall.

Zajímavé je, jak se původní rozpočet 8 miliard postupně nafukoval. To znáte i z domova, když plánujete rekonstrukci - vždycky to nakonec stojí víc, než jste čekali. Tady to bylo podobné, jen v trochu větším měřítku.

Celý projekt řídila firma Nord Stream 2 AG ze švýcarského Zugu, která je pod křídly Gazpromu. A právě tady začíná být příběh pikantní - představte si, že máte jediného dodavatele plynu pro celou čtvrť. Není divu, že to vyvolalo pořádný rozruch.

Nešlo jen o položení trubek do moře. Museli vybudovat kompresní stanice, propojovací body a splnit přísné ekologické požadavky pěti různých zemí. A pak přišla rána v podobě amerických sankcí. To je jako když vám uprostřed stavby uteče půlka řemeslníků - musíte honem shánět nové a platit víc.

Ochrana investic byla pro všechny zúčastněné klíčová. Však taky šlo o projekt na desetiletí dopředu. Představte si, že stavíte dům - taky chcete mít jistotu, že se vám investice vrátí.

Nakonec se ukázalo, že ani nejlepší plány a nejdražší pojistky nejsou všemocné. Projekt, který měl spojovat, se stal jablkem sváru v evropské energetické politice.

Politické spory mezi státy

Příběh plynovodu Nord Stream 2 je jako napínavý thriller plný zvratů a nečekaných událostí. Největším kritikem se stalo Polsko, které od začátku bilo na poplach - vždyť kdo by chtěl být závislý na nevyzpytatelném dodavateli?

Německo, které mělo být hlavním příjemcem ruského plynu, se tvářilo, že jde jen o běžný obchod. Angela Merkelová neúnavně opakovala mantru o čistě ekonomickém projektu. Jenže ne všichni sousedé sdíleli její nadšení - vzpomeňme si třeba na pobaltské státy, které mají s ruským přátelstvím bohaté zkušenosti.

A pak tu byly Spojené státy. Nejdřív Trump, potom Biden - oba tasili sankce jako šerif kolt. Firmy zapojené do stavby se najednou ocitly na černé listině a projekt začal drhnout jako pískem zasypaná turbína.

Ukrajinci to celé sledovali se směsí hněvu a obav. Kdo by se jim divil? Přijít o tranzitní poplatky by bolelo každého. Navíc měli oprávněné obavy, že se plynovod stane další pákou, kterou na ně Moskva může zatlačit.

Zatímco my Češi jsme spíš opatrně přešlapovali na místě, Francouzi a další západní spojenci balancovali mezi ekonomickými výhodami a politickými riziky jako provazochodci nad propastí.

Rusové přitom stále dokola opakovali svou pohádku o čistě obchodním projektu. Prý jen chtějí pomoct Evropě s dodávkami plynu - jako by někdo věřil, že medvěd rozdává med jen tak pro radost.

Konec příběhu přišel nečekaně rychle. Když v únoru 2025 ruské tanky překročily ukrajinské hranice, Německo konečně řeklo své rozhodné ne. Nord Stream 2 se stal památníkem doby, kdy jsme si mysleli, že můžeme oddělovat byznys od politiky. Byla to drahá lekce, že?

Nord Stream 2 je kontroverzní projekt, který nám ukazuje, jak tenká je hranice mezi energetickou bezpečností a politickou závislostí

Radovan Kovář

Sankce USA proti projektu

Spojené státy americké dlouhodobě zaujímaly kritický postoj vůči projektu Nord Stream 2 a aktivně se snažily jeho dokončení zabránit. V prosinci 2019 americký prezident Donald Trump podepsal zákon o národní obraně, který zahrnoval sankce proti společnostem podílejícím se na výstavbě plynovodu. Toto rozhodnutí vedlo k okamžitému pozastavení prací švýcarskou společností Allseas, která se specializovala na pokládku potrubí.

Americká administrativa argumentovala, že Nord Stream 2 představuje bezpečnostní riziko pro Evropu a zvyšuje její energetickou závislost na Rusku. Washington také vyjadřoval obavy, že projekt umožní Moskvě obejít tradiční tranzitní země, zejména Ukrajinu, což by mohlo mít negativní ekonomické a geopolitické důsledky pro tyto státy.

V roce 2020 došlo k dalšímu zpřísnění sankcí, když americký Kongres schválil dodatečná opatření v rámci zákona PEESA (Protecting Europe's Energy Security Act). Tato legislativa rozšířila sankce na širší okruh společností spojených s projektem, včetně pojišťoven, certifikačních společností a technických firem poskytujících služby pro výstavbu plynovodu.

Sankční režim měl významný dopad na realizaci projektu, způsobil značná zpoždění a vedl k přehodnocení účasti mnoha evropských společností. Německo, jako hlavní evropský partner projektu, považovalo americké sankce za nepřijatelné zasahování do evropských energetických záležitostí a suverenity. Německá vláda opakovaně zdůrazňovala, že jde o komerční projekt, který přispěje k energetické bezpečnosti Evropy.

V roce 2021, po nástupu administrativy Joe Bidena, došlo k částečnému zmírnění amerického postoje. USA a Německo dosáhly dohody, která umožnila dokončení plynovodu výměnou za německé záruky ohledně ochrany ukrajinských zájmů. Součástí dohody byl závazek Německa uvalit sankce na Rusko v případě, že by využívalo dodávky plynu jako geopolitickou zbraň.

Americké sankce proti Nord Stream 2 představovaly významný faktor v mezinárodních vztazích a vedly k napětí mezi USA a jejich evropskými spojenci. Projekt se stal symbolem složitých geopolitických vztahů mezi USA, Evropou a Ruskem. Sankční politika USA významně ovlivnila nejen samotnou výstavbu plynovodu, ale také širší diskusi o energetické bezpečnosti v Evropě a transatlantických vztazích.

Dopad sankcí se projevil i v ekonomické rovině, kdy mnoho evropských společností muselo přehodnotit své obchodní vztahy a investice spojené s projektem. Celková hodnota investic ohrožených americkými sankcemi dosáhla několika miliard eur. Tento ekonomický tlak vedl k vytvoření alternativních finančních a technických řešení, včetně většího zapojení ruských společností do dokončení projektu.

Pozastavení projektu v roce 2025

V únoru 2025 došlo k zásadnímu zvratu v projektu Nord Stream 2, když německý kancléř Olaf Scholz oznámil pozastavení certifikačního procesu plynovodu v reakci na ruskou invazi na Ukrajinu. Toto rozhodnutí představovalo dramatický obrat v německé energetické politice, která dlouhodobě podporovala výstavbu druhé větve plynovodu pod Baltským mořem. Spolková vláda tak reagovala na eskalující napětí ve východní Evropě a přistoupila k tomuto bezprecedentnímu kroku navzdory tomu, že výstavba plynovodu byla již technicky dokončena a připravena k uvedení do provozu.

Pozastavení projektu mělo okamžité ekonomické dopady na všechny zúčastněné strany. Společnost Nord Stream 2 AG, která měla sídlo ve švýcarském Zugu, musela krátce po oznámení pozastavení projektu propustit více než 100 zaměstnanců a čelila vážným finančním problémům. Evropské energetické společnosti, které do projektu investovaly značné prostředky, včetně firem jako Uniper, Wintershall Dea, OMV, Engie a Shell, musely přehodnotit své investiční strategie a čelit potenciálním ztrátám.

Reakce Ruské federace na pozastavení projektu byla velmi kritická. Moskva označila toto rozhodnutí za politicky motivované a varovala před možnými důsledky pro evropskou energetickou bezpečnost. Gazprom, který byl hlavním akcionářem projektu, musel přehodnotit své exportní strategie a hledat alternativní trasy pro dodávky plynu do Evropy. Ruský státní podnik již do té doby investoval do projektu přibližně 11 miliard eur.

Pozastavení projektu významně ovlivnilo také energetickou situaci v Evropě. Členské státy EU musely urychleně hledat alternativní zdroje dodávek zemního plynu a přehodnotit své energetické strategie. Došlo k významnému nárůstu cen plynu na evropských trzích, což mělo dopad na průmysl i koncové spotřebitele. Evropská komise v reakci na tuto situaci představila plán REPowerEU, který měl za cíl snížit závislost na ruských fosilních palivech a urychlit přechod k obnovitelným zdrojům energie.

Technická stránka pozastaveného projektu představovala další výzvu. Plynovod, který byl již naplněn technickým plynem a připraven k provozu, musel být udržován ve stabilním stavu, aby nedošlo k jeho poškození. To vyžadovalo kontinuální monitoring a údržbu, přestože nebylo jasné, zda a kdy bude projekt znovu aktivován. Odborníci odhadovali, že dlouhodobé odstavení plynovodu může vést k technickým problémům a případné korozi potrubí.

Rozhodnutí o pozastavení projektu mělo také významný geopolitický rozměr. Posílilo transatlantické vztahy mezi EU a USA, které dlouhodobě projekt kritizovaly. Zároveň vedlo k přehodnocení energetické spolupráce mezi Evropou a Ruskem a urychlilo diskuse o diverzifikaci zdrojů energie v rámci EU. Tento krok také demonstroval jednotu západních spojenců v reakci na ruskou agresi vůči Ukrajině a jejich ochotu přijmout ekonomické ztráty ve prospěch geopolitických cílů.

Dopady na energetickou bezpečnost Evropy

Výstavba plynovodu Nord Stream 2 významně ovlivnila energetickou bezpečnost Evropy a vyvolala řadu kontroverzí mezi evropskými státy. Projekt Nord Stream 2 zvýšil závislost Evropské unie na ruském plynu, což představuje značné bezpečnostní riziko pro celý kontinent. Zejména země střední a východní Evropy, včetně České republiky, vyjádřily obavy z možného využití energetických dodávek jako politického nástroje ze strany Ruska.

Tranzitní země jako Ukrajina a Polsko byly projektem významně zasaženy, protože Nord Stream 2 obchází jejich území a připravuje je o významné příjmy z tranzitních poplatků. Snížení významu ukrajinské tranzitní trasy může oslabit vyjednávací pozici Ukrajiny vůči Rusku a potenciálně destabilizovat region. Tento aspekt má přímý dopad na energetickou bezpečnost celé Evropy, jelikož diverzifikace tras a zdrojů je klíčovým prvkem energetické stability.

Německo, jako hlavní evropský partner projektu, argumentovalo, že plynovod posílí energetickou bezpečnost zajištěním stabilních dodávek plynu a nižších cen. Nicméně kritici poukazují na to, že koncentrace dodávek plynu do jednoho koridoru zvyšuje zranitelnost evropského energetického systému. V případě technických problémů nebo politického napětí by mohlo dojít k přerušení dodávek, což by mělo závažné důsledky pro evropskou ekonomiku.

Projekt také zkomplikoval vztahy mezi evropskými spojenci a USA, které dlouhodobě varovaly před riziky spojenými s Nord Stream 2. Americká administrativa argumentovala, že plynovod podkopává evropskou energetickou bezpečnost a posiluje geopolitický vliv Ruska. Sankce uvalené na projekt ze strany USA vedly k významným zpožděním v jeho dokončení a způsobily diplomatické napětí mezi transatlantickými partnery.

Energetická závislost na Rusku se stala ještě citlivějším tématem v kontextu současné geopolitické situace. Evropská unie musí nyní aktivně hledat alternativní zdroje energie a investovat do diverzifikace dodavatelů. To zahrnuje rozvoj terminálů na zkapalněný zemní plyn (LNG), posílení propojení evropských plynovodních sítí a zvýšení podílu obnovitelných zdrojů energie.

Dopady projektu Nord Stream 2 na energetickou bezpečnost se projevují i v nutnosti přehodnocení dlouhodobé energetické strategie EU. Evropská komise musí nyní více než kdy jindy prosazovat politiku energetické nezávislosti a podporovat projekty, které snižují závislost na jediném dodavateli. To zahrnuje investice do energetické infrastruktury, podporu energetické účinnosti a rozvoj alternativních energetických zdrojů.

Současná situace jasně ukazuje, že energetická bezpečnost není pouze technickou záležitostí, ale má významné geopolitické důsledky. Evropské státy musí najít rovnováhu mezi zajištěním stabilních dodávek energie a minimalizací politických rizik spojených s energetickou závislostí na nestabilních nebo nepřátelských režimech.

Ekologické aspekty výstavby

Výstavba plynovodu Nord Stream 2 s sebou přinesla řadu významných ekologických výzev a dopadů na životní prostředí v Baltském moři a přilehlých oblastech. Projekt musel splňovat přísné environmentální standardy pěti zemí, přes jejichž výsostné vody nebo výlučné ekonomické zóny plynovod prochází. Během realizace bylo nutné vzít v úvahu zejména ochranu mořských ekosystémů, včetně chráněných druhů ryb, mořských savců a ptáků.

Významným aspektem byla ochrana baltických tuleňů kroužkovaných, jejichž populace je již tak ohrožena klimatickými změnami. Stavební práce byly proto načasovány mimo období rozmnožování těchto živočichů a byly stanoveny přísné limity pro podvodní hluk. Společnost Nord Stream 2 AG implementovala rozsáhlý monitorovací program, který průběžně sledoval pohyb mořských savců v oblasti výstavby.

Další klíčovou environmentální otázkou byla ochrana mořského dna a bentických společenstev. Trasa plynovodu byla pečlivě naplánována tak, aby se vyhnula nejcitlivějším oblastem, včetně útesů, podmořských luk a míst s výskytem vzácných druhů. V místech, kde bylo nutné zasáhnout do mořského dna, byly použity speciální technologie pokládky potrubí, které minimalizovaly rozvíření sedimentů a narušení přirozeného prostředí.

Projekt musel také řešit problematiku křížení s existujícími podmořskými kabely a potrubími. Pro tyto účely byly vyvinuty speciální přemostění, která zajišťují minimální dopad na mořské prostředí a zároveň umožňují bezpečný provoz všech infrastrukturních prvků. V oblastech s výskytem nevybuchlé munice z druhé světové války byly provedeny důkladné průzkumy a případné nálezy byly bezpečně odstraněny s maximálním ohledem na okolní ekosystémy.

Významnou součástí ekologických opatření bylo také pravidelné monitorování kvality vody a sedimentů. Byly stanoveny přísné limity pro zákal vody během výstavby a pravidelně se měřily koncentrace potenciálně škodlivých látek. Pro minimalizaci dopadu na rybí populace byly stavební práce koordinovány s ohledem na období tření a migrace ryb.

V rámci kompenzačních opatření společnost Nord Stream 2 AG investovala do několika environmentálních projektů v regionu. Tyto projekty zahrnovaly obnovu pobřežních biotopů, podporu výzkumu mořských ekosystémů a vytvoření nových chráněných oblastí. Důležitou součástí bylo také vzdělávání veřejnosti o významu ochrany Baltského moře a jeho jedinečných ekosystémů.

Dlouhodobý monitoring po dokončení výstavby prokázal, že přijatá opatření byla účinná a dopady na životní prostředí byly udrženy v přijatelných mezích. Ekologické aspekty výstavby Nord Stream 2 tak představují příklad toho, jak lze realizovat rozsáhlý infrastrukturní projekt s maximálním ohledem na životní prostředí, i když projekt sám o sobě zůstává kontroverzní z politického hlediska.

Alternativní trasy dodávek plynu do Evropy

V souvislosti s nejistotou ohledně projektu Nord Stream 2 a současnou geopolitickou situací se Evropa intenzivně zabývá alternativními trasami dodávek zemního plynu. Jednou z klíčových alternativ je Jižní plynový koridor, který přivádí plyn z ázerbájdžánských nalezišť přes Gruzii, Turecko a dále do jihovýchodní Evropy. Tento koridor zahrnuje plynovod TANAP (Trans-Anatolian Natural Gas Pipeline) a jeho pokračování TAP (Trans-Adriatic Pipeline), který končí v Itálii.

Významnou roli hraje také rozvoj terminálů na zkapalněný zemní plyn (LNG) v různých evropských přístavech. Německo urychluje výstavbu LNG terminálů v přístavech Wilhelmshaven a Brunsbüttel, zatímco Polsko rozšiřuje kapacitu terminálu Świnoujście. Chorvatský terminál na ostrově Krk představuje důležitý bod pro diverzifikaci dodávek do střední Evropy. Tyto terminály umožňují přijímat dodávky LNG z různých světových producentů, včetně USA, Kataru a Austrálie.

Další významnou alternativou je posílení dodávek norského plynu prostřednictvím existující infrastruktury. Norsko již nyní dodává významné množství plynu do Evropy a plánuje navýšení těžby. Plynovod Baltic Pipe, který propojuje norská naleziště přes Dánsko s Polskem, představuje důležitou alternativu zejména pro země střední a východní Evropy.

Pro region střední Evropy je zajímavou možností také intenzivnější využití plynovodu Eastring, který by mohl přivádět plyn z jihovýchodní Evropy přes Bulharsko, Rumunsko, Maďarsko až na Slovensko. Tento projekt by mohl využívat jak zdroje z Kaspického regionu, tak potenciálně i dodávky LNG z řeckých a tureckých terminálů.

Významnou roli hraje také modernizace a rozšiření kapacity stávajících plynovodů. Například plynovod Yamal-Europe, který vede přes Bělorusko a Polsko do Německa, může být adaptován pro reverzní tok. Podobně se uvažuje o větším využití ukrajinského tranzitního systému, který má značnou, ale ne plně využívanou kapacitu.

Středomořský region nabízí další perspektivní možnosti v podobě nalezišť u pobřeží Izraele, Egypta a Kypru. Plánovaný plynovod EastMed by mohl tyto zdroje propojit s evropskou sítí přes Řecko a Itálii. Ačkoliv je tento projekt technicky náročný a finančně nákladný, představuje potenciálně významný příspěvek k diverzifikaci evropských dodávek.

Pro zajištění energetické bezpečnosti je klíčová také výstavba propojovacích plynovodů (interconnectorů) mezi jednotlivými evropskými zeměmi. Tyto projekty umožňují flexibilnější distribuci plynu v rámci Evropy a snižují závislost jednotlivých regionů na dominantních dodavatelích. Příkladem je bulharsko-řecký propojovací plynovod IGB nebo plánované posílení propojení mezi Španělskem a Francií, které by umožnilo lepší využití španělských LNG terminálů pro zásobování střední Evropy.